Turistika pro děti

S manželem máme rádi turistiku. Bohužel náš 5letý syn vydrží vždy jen kousek cesty a už ho to nebaví - máte nějáký tip, jak ho motivovat a "tůru" s ním prodloužit?

Je horská turistika vhodná pro děti?

Turistika a pobyt v přírodě velmi příznivně ovlivňují tělesný i duševní rozvoj dětí. Dá se začít kdykoli. Je třeba zvolit vhodnou a bezpečnou trasu (rozumnou délku trasy odpovídající věku dítěte, eventuelně vhodné pomůcky jako krosničky, šátky apod.) a nezapomenout chránit děti před slunečním zářením a dehydratací. U dětí většinou platí, že na turistickou výpravu chodíme my kvůli dětem, ne naopak. Což pro nás znamená, že na výlet musíme kromě dobrého obutí, vhodného oblečení, svačiny a dostatku tekutin přibalit také řadu motivačních her, příběhů, nápadů a balíček trpělivosti navíc. Děti se rády v tomto věku cítí "jako velké" a malý batůžek s pláštěnkou a svačinkou (eventuelně s kompasem a zápisníkem), který si sami nesou, může učinit z prosté procházky rázem dobrodružnou výpravu. Pozor jen na hmotnost - pro předškoláka by měl být batůžek lehký, max 10% hmotnosti dítěte.

Cíl pro děti musí mít nějáké kouzlo či samotný příběh. To, že jdeme zvláštním lesem, kde se v noci potkávají srnky a cíl bude u studánky, kam chodí všechny pít, dodá našemu předškolákovi chuť do chůze rozhodně více než informace, že za 5 kilometrů bude studna z dob Přemyslovců. Pro děti je chůze krajinou po chvíli monotónní, je třeba ji ozvláštnit.

Pomohou vám příběhy. Děti je mohou spolu s vámi i vymýšlet. Ptejte se dětí na cokoli, diskutujte s nimi na téma, které je zajímá - jednak cesta ubíhá rychleji a navíc - kdy naposledy jste nebyli ničím rušeni a měli hodinu uši a myšlenky jen pro ně? Procvičte zvířata, co žijí v lese (jaká na stromě, v zemi apod), pro starší děti zase použijte "odhadové hry" - kolik kroků je to k prvnímu smrku či za jak dlouho dojdete k cíli.

Děti chtějí hlavně objevovat okolí, tak bychom neměli zapomínat na pravidelné přestávky a krom doplnění vody a energie je nechat stavět domečky z mechu a klacíků, najít vhodnou větev na turistickou hůl či hledat poklad (sladkost) před/vedle/hned za stromem a procvičovat tak prostorové pojmy. Dlouhou chůzi můžeme zaměnit za hravý trénink rovnováhy a koordinace při přelézání padlého stromu či balvanů. Seskoky z překážek je také prima činnost - pozor jen na dopady na tvrdou zem - tam by výška překážky neměla být u předškoláků vyšší než do jejich pasu, aby nedocházelo zbytečně k otřesům páteře a velkých kloubů. Při dopomoci u seskoků je chycení za pánev/boky bezpečnější varianta než vytahování za ruce. Místo na "kejkle" z hlediska bezpečnosti raději zkontrolujte či sami vyzkoušejte. Pokud vám počasí přeje a pauza je zrovna na louce - zkuste rozložit zátěž na celé tělo a nechat je předvést zajíčky, kdy střídavě zatěžují roce i nohy. Balancování na jedné noze a tvoření rekordu (do kolika napočítáme) či válení sudů je také fajn zábava a trénujeme zároveň orientaci v prostoru. Hod na cíl čímkoli i prosté sfouknutí a chytání semínek odkvetlé pampelišky zase trénuje koordinaci oko-ruka. Dejte jim prostor a uvidíte, že vymyslí spoustu užitečných aktivit, které je navíc budou bavit!

Cestou zpátky zkuste třeba pohybové říkanky (po několika spočítaných krocích pohybový streotyp - hra Klobouk a hůl a Arizona) - děti cvičí koordinaci, cit pro rytmus a musí sladit i dýchání s pohybem.

No a až dorazíte domů, nezapomeňte si vše před usnutím převyprávět! Děti se učí časovou posloupnost - co bylo dřív a co potom a uvědomí si jak fajn to celé bylo! A co jim třeba ještě převyprávět krátký příběh místa kam se vydáte příště?