Pohybová průprava pro děti

Kdy nejlépe začít s pohybovými aktivitami u dětí?

Pohyb je přirozená potřeba dítěte. Dětem bychom měli už od narození poskytnout dostatek prostoru k jejich přirozenému pohybovému rozvoji a neuzavírat je příliš často do kočárků, autosedaček a sedátek všeho druhu. Všestranný pohybový a smyslový rozvoj je základ batolat a předškoláků. Kolem tří let přichází čas, kdy jsou děti schopny se učit složitějším pohybům - můžete děti učit jezdit na kole, lyžovat a pomalu začít sledovat, jaké mají nadání. Podle pohybových vloh i podle zájmů a charakteru dítěte se pak můžeme zamýšlet nad tím, jestli jednou náš syn či dcera vymění ten všeobecný, všestranný pohyb za nějaký konkrétní sport.

To znamená, že je nejlepší začít s nějakou všeobecnou průpravou?

Určitě, všestranným pohybem děti pokládají základ svému budoucímu tělesnému zdraví, učí se tělo účelně ovládat, tříbí své smyslové vnímání. A my, rodiče, je můžeme vést k tomu, aby jednou uměly tělu i naslouchat - porozumět signálům, které vysílá. Aby vnímaly tělesný pocit dřív, než přijde nemoc, a bolest dřív, než přijde zranění, a ušetřily se tak v bodoucnu mnohých zdravotních komplikací.

A jaký sport tedy u starších dětí vybrat?

Pokud chceme dítěti vybrat specializaci, měli bychom brát v úvahu, s jakým sportem koresponduje tělesná schránka dítěte, jaká jsou jeho pohybová nadání, ale jeho zájmy a psychické vlohy. Je dobré zamyslet se nad charakterem dítěte a zvážit, zda by pro dítě byl vhodný individuální, či kolektivní sport... A z hlediska rodinné pohody je vhodné také zhodnotit zda je daný sport v našich možnostech finančních či dojezdových. Každý soutěžní sport je svým způsobem jednostranný. U sportujících školáků bychom měli dbát na kompenzaci jednostranné zátěže. A předškolní věk? Ten je rozhodně o všestranné pohybové základně, kterou děti potřebují - třeba i právě proto, aby měli na čem zdravě stavět až se dostanou k tomu "svému sportu".

Pohyb kultivuje telesnou schránku, ale může ditěti pomoci i v jiných oblastech?

Pohyb výrazně ovlivňuje sebedůvěru i celkovou psychiku dítěte. Když balote zdolá samo první část prolézačky, přijde pocit nadšení, který ho motivuje překonat ten vždypřítomný strach z neznámého a troufne si posunout se zase o kousek dál. Tam je už s jinými batolaty nucené "řešit" kdo se vydá kam a kdy - první fungování ve skupině. A tuto zkušenost si nese s sebou dál - ve školce se nebojí nových aktivit, je zvyklé navazovat kontakty s dětmi. Hudba a rytmus u pohybových říkanek jim pomáhají orientovat se v tělesném schematu, vědět co je nahoře, co dole, co je pod a nad - což má souvislost s pozdějším čtením i psaním, atd.

Sportování - ať už všestranné či specializované - učí děti, že se věci v životě většinou nedaří "na první dobrou", ale že se musíme snažit a trénovat, a i tak se stane, že to někdy prostě nestačí - sport nás učí přijmout neúspěch, ale zároveň to nevzdávat. Buduje naši zdravou důvěru v sebe sama. Děti sportem pracují na dovednostech, na kterých mohou stavět celý život.