Pohyb a mluvení

Jak pohyb ovlivní schopnost dítěte správně mluvit, vyslovovat?

Z hlediska pohybového rozvoje dětí se pod pojmem hrubá motorika rozumí pohyby celého těla a jeho koordinace. Zdokonalují ji při chůzi, běhu, poskocích, při hře s míčem. Pod jemnou motorikou si většinou představíme obratnost dětských prstíků při skládání kostek na sebe, navlékání korálků, zapínání knoflíku či vázání tkaniček. K jemné motorice se ale také řadí pohyblivost úst a jazyka - tedy motorika mluvidel - konkrétně artikulačních orgánů. Bez jejich správné funkce a pohyblivosti se neobejde správná výslovnost.

Vývoj hrubé motoriky jde ruku v ruce s vývojem té jemné - takže pokud chceme, aby se dítě naučilo hezky mluvit a správně vyslovovat, měli bychom mu v první řadě dopřát už od narození dostatek pohybu. Dostatek času na bříšku, prostor pro otáčení se, lezení, prozkoumávání okolí, později chůzi, běh, běh pomalý i rychlý, u starších pohyb dopředu i pozpátku. Poskoky snožmo, po jedné noze, trénink rovnováhy, houpání, hry s míčem, atd. Jedná se o základní pohybové a koordinační dovednosti, které rodiče mohou jednoduše s dětmi trénovat a které tvoří předpoklad pro pozdější vývoj složitějších koordinačních systémů.

Jak doma potrénovat samotná mluvidla?

Svaly kolem úst můžeme potrénovat foukáním - prosté foukání do papírové kuličky, kterou se snažíme po stole dostat na druhý konec, můžeme stížit foukáním do brčka. Hra je vhodná už pro batolata - děti trénují správný nádech nosem a výdech pusou a také se učí korigovat sílu výdechu, aby pak byly schopné zvládnout těžší variantu- bublání brčkem do vody ve vaně (silný výdech) či ještě těžší- foukání bublin z bublifuku (naopak kontrolovaný jemný výdech).

Před zrcadlem můžeme společně hrát hru - dítě opakuje grimasy rodiče - špulí pusinku, široce otevře, široce se usměje, šklebí se do stran, vyluzuje zvuky atd.

I jazyk se dá trénovat - zase může pomoci zrcadlo - vyplazujeme rovně i do stran, snažíme se dotknout nosu, rolujeme jazyk, dotýkáme se zubů, zkoušíme zvuky zvířat, mlaskáme ... Je to bezva trénink a batolata i předškoláci si u toho užijí spoustu legrace. Starším dětem můžeme dát cucat bonbon a cíleně ho v puse přesouvat a schovávat pod jazyk, do tváří, držet lentilku hrotem jazyka za horními zuby (či obloukem jazyka na horním patře) co nejdéle - pro delší výdrž mohou soutěžit s maminkou J

Pro dostatečný nácvik výslovnosti a rozvoj slovní zásoby potřebují děti podnětné prostředí. A to vytváří rodiče. Měli by na děti hodně mluvit, komentovat vše, co se děje kolem, nechat je vyprávět co bylo ve školce, atd. Vést tzv. "aktivní dialog" se dá i s kojencem: něco řekne maminka a dá prostor (chvíli ticha) pro "odpověď", které může být jen zvuk, který malé miminko vyloudí, ale navozujeme malý komunikační rituál, při kterém dítě vnímá - slyší naši řeč, sleduje ústa maminky a z intonace a barvy hlasu vyvozuje emoce a smysl vět. Trénuje tak důležité sluchové vnímání, které pak souvisí s tzv. fonematickým slyšením - kdy děti už dokáží rozlišit jednotlivé drobné odchylky zvuků ve slovech (CSZ X ČŠŽ, či tvrdou výslovnost "i" ve slově sanitka a měkkou ve slově nitka). Sluchové vnímání můžem také trénovat. Tzv. sluchové pexeso si můžeme vyrobit doma: vždy do dvou kinder-vajíček nasypeme stejný materiál - čočku, rýži, malé rolničky, kamínek apod. Dítě pokaždé zatřese s vajíčkem a má najít stejně znějící dvojici. Jindy můžeme ukázat dítěti 3 hubední nástroje a předvést jak hrají. Dítě má pak poznat nástroje podle zvuku, aniž by je vidělo. Může říci název či jen ukázat který nástroj hrál. Hru můžeme modifikovat na mnoho způsobů - hlasy rodičů, zvuky šustění látek, igelitu, papíru, apod.

Pro rozvoj řeči je důležité i zrakové vnímání. Když si s dítětem vyprávíme, čteme mu, mělo by mít výhled na naše ústa. Děti odezírají - koukají jak slova tvoříme, co dělá jazyk, rty, zuby, tváře. Zrakové vnímání souvisí úzce s pozdějším čtením, orientací v textu, udržení správného řádku apod. Existuje množství krásných obrázkových knížek, kde můžeme orientaci na velké ploše a hledání detailu trénovat: mezi množstvím postav na obrázku má dítě najít něco konkrétního. "Najdi kočičku" (starší mohou diferencovat detaily -kočičku s červenou mašlí, co pije mlíčko, atd).

Vše výše popsané se pak propojí u čtení. U první abecední obrázkové knížky s písmeny děti spojí sluchové vnímání (zvuk písmene), zrakové vnímání (symbol písmene) i jeho správnou výslovnost.

Chceme-li dát dětem správný základ do života, od malička na ně mluvme, povídejme si s nimi, čtěme jim příběhy, učme je říkanky, spojme řeč s milými zážitky. Na krásný rituál pohádky na dobrou noc či zajímavé vyprávění budou děti navždy vzpomínat, rozšíří jim to slovní zásobu i zvýší pravděpodobnost obliby čtení, napomůže jejich schopnosti vyjadřování se a pomůže celkovému dobrému startu ve školní lavici.