Cvičení bez rodičů

Máme doma 4-letého "mamánka". Moc rád se hýbe a párkrát jsme zkoušeli pohybové kroužky, ale nikdy nechtěl cvičit beze mně. Máte nějáký tip, jak na to?

Je zcela běžné, že některé děti takto reagují na neznámé prostředí. Zejména v náročném období mezi 3 a 4 rokem, kdy většina z nich začíná školkovou docházku. Po sotva dokončeném zvykání si ve školce na odloučení od maminky po nich opět chceme, aby někde zůstávali sami...

Pár tipů :

• Vybírejte pohybový kroužek, který není zaměřen na výkon. Systém vítěz-poražený ostýchavému dítěti moc nepomůže. Někdy ho zbytečně v začátku odradí přílišnými nároky, tlakem či porovnáváním s ostatními.
• Řada programů nabízí 1 hodinu na vyzkoušení - ideální zjistit, jak s dětmi tohoto věku pracují, zda mají citlivý přístup, dají dítěti dostatečný čas na adaptaci a mají metody jak ho postupně začlenit.
• Když domlouváte návštěvu, ptejte se rovnou jak konkrétně řeší situace, kdy se dítě nechce zapojit, jaké mají zkušenosti. Také zda dovolují přítomnost rodiče.
• Než půjdete na cvičení, syna na situaci připravte - ukažte mu fotky místa kam máte namířeno, popište mu, jak to bude probíhat, vysvětlete mu, že je to cvičení bez rodičů - zjistěte jeho reakci a vymyslete společně postup. Ujistěte ho, že neodejdete (Vás to přece také hrozně zajímá a těšíte se s ním!). Pak ale opravdu neodcházejte, i kdyby to zvládal sám! Nejhorší je zrada hned v začátku.
• Nesibujte nic, co nevíte, zda bude možné splnit.
• Doražte na cvičení včas. Dejte mu možnost prohlédnout si kde bude cvičit.
• Při rozhovoru s instruktorem rozebírejte Vaše očekávání bez přítomnosti syna. Když budete před ním líčit, kolik pokusů už máte za sebou a jaký je to "mamánek," je velmi malá pravděpodobnost, že po vyslechnutí Vašeho zklamání, to tentokrát bude jiné.
• Pro sebe si nastavte minimální očekávání a nechte se jen pozitivně překvapit.
• Pozorujte ho, co ho zajímá, jak reaguje na ostatní děti a na různé situace. Všímejte si, v které situaci si je nejistý a co ho dožene zpět do Vašeho náručí. Vy syna znáte nejlépe a Vaše pozorování budou cenná pro instruktory a jejich další práci na adpataci syna.
• Když se v průběhu cvičení nedaří, nelitujte ho, ani nehodnoťte, spíš odveďte pozornost na ostatní děti - komentujte jak cvičí, co musejí přeskočit, co podlézt - nechte ho popisovat, co se děje. Zkuste nadhodit, že by Vás zajímalo, jak by zvládl cvik či vyřešil úkol on sám. Třeba Vám to ukáže...
• Nezapojujte se do cvičení, když cílem je, aby cvičil časem bez Vás.
• Ať už to dopadne jakkoli, najděte cokoli pozitivního a odměňte ho pochvalou. (ne dárkem!) Ukažte, jak jste na něj pyšní, upřímně se spolu radujte, chvalte ho před tatínkem, babičkou i kamarády. Vaše upřímné těšení se z jeho "mini-úspěchu" může natolik podpořit jaho sebedůvěru, že bude chtít přijít znovu.

... a když to vyjde a budete domluvat další návštěvu, zeptejte se ho která část cvičení ho bavila nejvíce a dohodněte se, že tu může příště zkusit sám. Udělejte dohodu, ale netlačte. Začlenění může trvat i několik týdnů, ale za pokus a trpělivost to určitě stojí!

Držím palce!