Chůze a botičky

Dcera už se staví a začíná obcházet nábytek - máme ji už pořídit boty? Je pro ní vůbec vhodná chůze naboso? A jakými pravidly se u výběru bot řídit?

Názory na obuv u batolat se v mnohém velmi liší. Někteří odborníci doporučují nosit vhodné boty hned jakmile dítě začne chodit, s tím, že noha potřebuje dobrou podporu aby se správně vyvíjela nožní klenba. Jiní tvrdí, že chůze naboso (na určitých površích) je pro dětskou nožku velmi prospěšná a boty naopak vadí.

Odborníci se ale většinou shodnou na tom, že chůze naboso na nerovném a bezpečném povrchu je pro děti (i pro dospělé) prospěšná. Stimulují se nervová zakončení v kůži nohy, zvyšuje se citlivost chodidla i prstů, posilují svaly nohy, zlepšuje se koordinace, podporuje se ale i krevní oběh a imunitní systém.

Většinová shoda panuje i v tom, že pokud dítě ještě nechodí bez dopomoci a je ve fázi obcházení nábytku, není nutné pořizovat boty.

Pokud už dítě samo chodí a pohybuje se doma v místnostech, kde máte většinou koberce, ani nyní nejsou nutné bačkůrky či sandálky. Dítě může být naboso, či pokud máme obavu z chladu, ponožky stačí. Ať už s protiskluzovou úpravou či bez, ponožky by měly dobře sedět, nebýt příliš velké, neměly by se svlékat a otáček kolem nožky.

Pokud jsou doma většinou tvrdé , rovné povrchy (plovoucí podlaha, dlaždice)pak se pro začínajícího chodce většinou doporučují tzv. capáčky - měkké botičky z usně bez podrážky, které se nožce přizpůsobí a tzv. jdou s ní. (opět by měly dobře sedět)

Jakmile dítě začne chodit víc a i venku, doporučuje se již zakoupit vhodnou obuv. Měkkou, s pevným opatkem, vhodného prodyšného materiálu. Pokud není doporučeno ortopedem jinak , uvádí se, že pro zdravou batolecí nožku není potřeba podpora klenby a stélka v botě je rovná a pevná. Děti mají zhruba do 3.-4 roku věku v místě nožní klenby tukový polštářek, který pomáhá při jejím postupném rozvoji. Nicméně pro batolata i větší děti stále platí přínosy chůze naboso, tak pokud máme vhodnou příležitost, dejme jim tu šanci.

Při výběru dětských bot (ať už pro batole či školáka) je pár zásad, kterými je dobré se řídit:

• Podrážka musí být flexibilní a pružná . Když botu testujete, zkuste ji ohnout v první třetině od špičky - tam by se bota měla lehce ohýbat (špatně je když se "zlomí" uprostřed, ale pod prsty je tvrdá)
• Důležitý je opatek - vystužená část boty kolem paty, která patu udržuje v botě ve správném postavení. (Opatek není podpatek - vyšší podpatek není vůbec pro děti vhodný.) Opatek by měl být správně vysoký a také obtáčet celou patu, tedy zabíhat i do stran boty. Noha by se v patě boty neměla posouvat do stran ani by se pata neměla vysouvat při chůzi.
• Materiál by měl být prodyšný. Vhodné jsou kůže či textil. V syntetické botě se dětem mohou hodně potit nožky (obecně se dětem potí nohy víc než dospělým) a navíc se syntetika málokdy přizpůsobí noze tak dobře jako bota kožená.
• Bota by měla být lehká. V těžkých botách se dítě brzo unaví.
• Bota by neměla být ani příliš malá, ani příliš velká s dostatečným prostorem pro prsty do délky ale i do výšky. Za ideální prostor před prsty se považuje 12-15mm (tzv. nadměrek) Bohužel se nemůžeme při zkoušení boty spoléhat na ujištění našeho batolete, že je to "dobrý" a bota sedí. Zde malý tip: nejlépe k večeru (kdy je noha rozšláplá) obkreslit doma dítěti nohy na karton (obě! jedna bývá větší) přidat před prsty zmíněných 12-15 mm a takto zvětšený obrys nohy vystřihnout a vzít ho s sebou do obchodu. Ideální je zvolit výrobce, který zohledňuje i šířku bot.

U malých sportovců je potřeba také vhodná sportovní obuv, která by měla mít odpružený došlap. Určitě si nechte poradit od prodavače. Pokud vidíte, že v tom nemá jasno, jděte raději jinam, kde jsou v tomto informováni a ví, jak je která bota postavena. Některé sporty ale speciální obuv nevyžadují, např. cvičení a aktivity na měkkých nerovných površích (koberce, žíněnky , měkké překážkové dráhy) jsou noze i celému tělu jen ku prospěchu.

A co dědění botiček po sourozencích? Ke smůle naší peněženky toto odborníci rozhodně nedoporučují. Každá noha a s ní vázaný způsob chůze jsou originál a bota se vždy i za krátkou dobu nošení "vyšlápne" podle majitele. Deformace stélky i nesouměrné ošoupání podrážky pak brání druhému majiteli používat "svoji" botu tak, jak by zdravě potřeboval on.