Smyslová integrace

Často se u vás na cvičení zmiňuje v souvislosti s pohybem smyslová integrace. Četla jsem o tom spíše ve spojení s nápravami obtíží. Jaký to má význam pro zdravé děti?

Smyslová integrace je vlastně proces, jakým náš mozek zpracovává a vyhodnocuje podněty, které naše smysly nasbírají z okolního prostředí i z vnitřku našeho těla. Pokud funguje dobře - reagujeme na podněty adekvátně. Smyslové vnímání je základem pro jakékoliv učení, jeho rozvoj ovlivňuje i mentální funkce dítěte a je to nesmírně důležitý prvek v psychomotorickém vývoji dítěte. U zdravých je nutné ho podporovat a u dítěte s deficitem v této oblasti je "smyslová integrace" použivána ve smyslu terapeutickém tak, aby se dítěti pomohlo správně vnímat a vyhodnocovat konkrétní smyslové podněty.

Proč se poji s pohybem? Vychází se totiž z předpokladu, že správná souhra smyslů se vyvíjí na základě pohybových zkušeností. Čím víc má dítě příležitost se hýbat a zkoušet nové věci, tím víc jsou smysly stimulovány a tělo má víc možností souhru a adekvátní odpověď trénovat.

5 smyslů známe dobře: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Avšak jsou další, které jsou od narození neustále zapojovány do našeho vývoje. Propriocepce neboli polohocit nás informuje o poloze částí našeho těla, aniž na ně přímo koukáme. Je to zpětná vazba ze svalů a kloubů. Dává nám také informaci kolik síly musím vynaložit na určitou činnost či pohyb a podílí se např. i na obranných reakcích. Díky polohocitu si umíme sáhnout poslepu na nos či naťuknout vajíčko bez toho, abychom ho rozmačkali. Vestibulární aparát ve vnitřním uchu je zase naše centrum pohybu a rovnováhy. Díky němu při každém kroku naupadneme, umíme udržet rovnováhu při jízdě na kole, víme i jak rychle se v prostoru pohybujeme a umíme se v něm orientovat.

I zdravé dítě potřebuje dostatečný objem pohybových zkušeností a prožitků, aby se naučilo své tělo vnímat a bezpečně s ním zacházet. Podmínkou toho je, že mozek se naučí adekvátně reagovat na měnící se podmínky prostředí. A tím je myšleno jak výška překážky, kterou má dítě přeskočit, síla, kterou musí použít, rychost, kterou je nutno upravit když běží z kopce, ale také to, že si umí zavázat tkaničku, zapojit do kolektivu a nevyvede ho z míry každá nepředpokládaná reakce okolí.

Pokud se učím jezdit na kole a smysly mi fungují, po určité době sice vnímám, že sedím na kole a držím rovnováhu, že tlačím nohou do pedálu když brzdím, i když se na nohu nekoukám, že točím rukama ve směru zatáčky..., nicméně už nad tím nepřemýšlím - je to zautomatizovaná činnost. Dává mi to možnost přesunout moji pozornost na jiný smyslový vjem - že táta říká, ať zastavím. Pokud mám ale potíže s vnímáním rovnováhy, musím napnout svoje síly na to, abych z kola nespadla a nebudu už mít kapacitu poslouchat, co mi tatínek říká. Pravděpodobně mi také bude dělat potíž stát na jedné noze nebo přejít padlý strom v lese.

I zdravé dítě se potřebuje naučit automatizovat a "filtrovat" smyslové vjemy. U dětí, kde toto vázne se i některé každodenní aktivity mohou stát frustrující a velmi vyčerpávající a pak je potřeba pomoc terapeuta.

Je často obtížné deficit smyslového vnímání u dítěte rozpoznat. Pokud je významný, může to ovlivnit každodenní fungování dítěte. Může jít o nízkou citlivost či naopak přecitlivělost na smyslové podněty (na běžný hluk si zacpává uši a může být agresivní k ostatním, vadí mu dotyky ostatních i oblečení z určitých textílií) , může mu vadit chůze naboso či mytí vlasů, dítě může být "nešikovné" jak v hrubé, tak v jemné motorice, (tzv."slon v porcelánu") apod. Dítě může dostat nálepku rozmazlené, agresivní, hyperaktivní,..ale přícina takového chování je jinde.

I když u svého dítěte nepředpokládáte žádnou potíž s psychomotorickým vývojem ani smyslovým vnímáním, všestranná a pestrá pohybová aktivita, kde je dítě podporováno k řešení úkolů a reagování na změnu situací (mění se úkoly, trénuje se orientace v prostoru, statická i dynamická rovnováha, jsou používány různé druhy pomůcek z různých materiálů, atd.) znamená trénink smyslového vnímání dítěte. To je nuceno neustále vyhodnocovat, třídit a upevňovat zkušenosti, které mu pomáhají fungovat v každodenních činnostech a dají pevný základ pro pozdější jakékoli učení se novému.