Je vhodná ochranná helmička?

17.10.2016

S naší roční dcerou chodíme na cvičení s miminky, moc jí to baví, správně leze a slézá z překážek, ale jak začala vstávat, tak poslední dobou doma často padá a utržila už spoustu boulí. Mám obavy, aby si vážně neublížila - je vhodné jí pořídit ochrannou helmičku?

Na cvičení si určitě říkáte, jak se děti pohybem učí - že jejich vlastní pohybová zkušenost (jak si dolezu pro hračku, kde mám jak sklonit hlavu, jak se dostanu do stoje a pak zase do sedu...) je bezpodmínečně nutná v jakémkoli procesu učení a zejména pak v procesu vertikalizace (vstávání a chůze) a zpřesňování pohybů při něm. A jako každé učení se novému - i tohle chvíli trvá.

Pokud se dítě dostane do stoje, ještě než se rozejde si potřebuje vyzkoušet a vypilovat jak se dostat dolů. Potřebuje se naučit správně odhadnout vzdálenost pokud leze pod židli, vyhodnotit informace ze všech smyslových orgánů, včetně receptorů hmatových a těch pro bolest, které registrují náraz a reagovat na ně a poté korigovat svůj další pokus. Proto jsou dětské ochranné helmičky jedny z pomůcek, které bych neradila používat. Dítě se potřebuje naučit pracovat se svým tělem, správně ho vnímat - a my mu hlavu přikryjeme a zatížíme helmou - znehodnotíme tak informace, které dítě dostává a zatížíme už tak oproti tělu těžkou hlavičku.

Ano, k pádům dojde a pár boulí dítě utrží, ale ta zkušenost je potřebná k vypěstování sebezáchovného reflexu, který má dítě příště chránit. Je nutné zmínit, že při pádu s helmou náraz nepohltí pružná dětská lebka, ale otřesy se přenáší na krční páteř, kterou ještě chabé svaly krku nedokáží chránit. A drobná, ale opakovaná mikrotraumata krční páteře (protože s helmou náraz nebolí) mohou mít daleko větší následky než boule na čele.

Na diskusních fórech se maminky často vzájemně straší ojedinělými případy vážných úrazů hlavy dětí, které ale v drtivé většině souvisí buď s pádem z velké výšky (postel či kočárek) či třeba právě s faktem, kdy se dítě (např.díky chodítku) naučilo špatný pohybový vzor, který pak uplatnilo, když bylo nez něj.

Ono je to pro nás, rodiče, také pohodlnější a zbaví nás to našich někdy přehnaných obav - nasadíme dítěti helmu a nemusíme ho stále hlídat a běhat za ním vyděšení s myšlenkou s kterou částí nábytku se zase střetlo. Pro svého lezce či začínajícího chodce ale uděláme mnohem víc, pokud si s ním v této "padací době" budeme hrát a dávat hračku střídavě na sedačku a na zem, motivovat ho k vypilování fáze vstávání a klekání či sedání si, budeme ho motivovat dolézt si pro hračku pod židli či přes překážku a slovně ho nabádat jak pohyb uzpůsobit, přikrýt hranu židle rukou, ale nechat dítě narazit... Zde jako u všeho platí "opakování dělá mistra", dítě si potřebuje dokonale osvojit vždy jednu fázi pohybu, aby správně a bezpečně navázalo další. Rozhodně se vyplatí věnovat nyní dítěti čas, být sice ve střehu, ale nepomáhat příliš, zbavit se přehnaných obav a nechat dítěti přirozenou cestu objevování svého těla, zdokonalování reakcí na změnu těžíště a pilování orientace v prostoru. Je to přirozený proces a s vaší motivací a úsměvem je to bude také moc bavit!